Toho rána jsem měla chuť si ještě před snídaní zaplavat. Normálně téhle možnosti v hotelích nevyužívám, protože po ránu je na mě voda studená vždycky. Ale toho rána jsem se chtěla protáhnout.

Měli jsme za sebou den, kdy jsme jedli od rána do večera . Vedení hotelu nám svůj resort a místní vinařskou oblast chtěli představit v tom nejlepším světle.

A tak vcházím do vody a najednou nečekané. Voda je nádherně teplá. Zapomněla jsem, že jsme v termálech. Ach, ta měkkost, která obklopuje moje tělo. Teplo, jež povoluje všechno zatuhlé. Zaplavuje mě veliká radost, jak tak plavu ven, abych mohla ještě u tohohle potěšení dýchat čerstvý svěží vzduch.

Radost je z prožitku a taky z toho , že jsem objevila další věc, o které už budu vědět, že mi dělá dobře a potom taky mám další okamžik do mé pokladnice vzpomínek.

Co to znamená? Většinu života byla má vrozená citlivost nasměrovaná ven. Uměla jsem naciťovat potřeby druhých, ale když se někdo ptal mě, co bych chtěla třeba za dárek nevěděla jsem. Neměla jsem nikdy svoje sny a plány.

Většinou, aniž jsem si to uvědomila ztotožnila jsem se svými partnery a ti spolu s dětmi udávali směr mému životu.

Když mi v dalším životě došlo, že vůbec nevím kdo jsem a co je mojí přirozeností, nastala změna kurzu. Totiž od druhých k sobě. Najít v sobě to JÁ, ten střed, který mě kotví. O, který se v proudu života mohu opřít a díky tomu mít směr, kam pluji.

To je důležitá věc, vědět co chci, mít záměr, mít cíl. Teprve potom se můžeme uvolnit a nechat věci, ať se dějí. Bez pevného záměru se lehce stanete součástí záměrů druhých. Jste lístkem ve větru, který pluje v chaosu ze dne na den, nebo vás směrují druzí.

A tak jsem šťastná za další věc, kterou o sobě vím a můžu zahrnout do svých přání. Počáteční frustraci z toho, že o sobě v dospělém věku nic nevím, vystřídala radost z této cesty sebepoznání.

Někdy si říkám, že právě proto některé bytosti jdou dobrovolně do prostoru oddělenosti, aby mohly sebe i tento svět, a to co vše nabízí, znovu objevovat.

A pokladnice vzpomínek? Vždy když zažiji něco krásného, tak si říkám: Tak tohle si chci zapamatovat. Ten pocit, tu chuť, tu vůni.” Pro horší dny. Protože i ty přicházejí. Někdy na mě sedne pocit splínu. Většinou když podlehnu tomu, co vnímám zvenku, z FB a tak. Když cítím kolektivní beznaděj a marnost.

Přesně v ten okamžik je čas na pokladnici vzpomínek. Ty mě vracejí k sobě, k tomu že je důležité spravovat svůj život a jen to nese výsledky.

Každý den je co objevovat a tak kdyby jste měli chuť si odpočinout, zavítejte do vinařské oblasti Falkensteinu, Therme Laa – Hotel & Silent Spa. Navíc tu mají Silent Spa, do kterého mohou děti až od 16 😉

Michaela 17.11.2019

Napsat komentář

Mohlo by Vás zajímat

Tři příběhy o vyjících obětech

V rámci soucitu a milosrdenství jsme učeni pomoci bližním. Pomáhání obětem se stalo v našich časech, kdy většinově máme na to podporovat druhé, trendem. Právě proto se mnoho lidí začalo na tuto pomoc zvnějšku spoléhat. A z toho, že nemůžou, se stala jejich životní role. Tuto roli provázejí nářky a stěžování si na věčnou smůlu […]

Každý den je co objevovat

  Toho rána jsem měla chuť si ještě před snídaní zaplavat. Normálně téhle možnosti v hotelích nevyužívám, protože po ránu je na mě voda studená vždycky. Ale toho rána jsem se chtěla protáhnout. Měli jsme za sebou den, kdy jsme jedli od rána do večera . Vedení hotelu nám svůj resort a místní vinařskou oblast […]

Napsali o nás