Co bychom vám ze srdce popřáli na začátek roku? Kdyby to měla být jediná věc, tak bychom vám přáli zažít vítězný pocit spojený s dotažením vašeho záměru (přání) do úspěšného konce. Tedy radost ze sebe!
K tomu je ovšem potřeba si takový pocit dovolit. Být úspěšný, být vítězem bez ohledu na okolí, které zrovna třeba nevítězí.
S tím je často problém. Hodně lidí tento ohled na druhé paralyzuje, ať už vědomě, nebo nevědomě. To bývá i jedním z důvodů, proč své záměry nedokážou dotáhnout do zdárného konce. V dětství, ale i později jsme slýchali řeči o lidech, kteří jsou sobci, dosáhli úspěchu, nakonec však zůstali sami, případně je nikdo nemá rád atd.
Někteří lidé mají kvůli tomu v sobě pevně otištěno přesvědčení, že stát se vítězem lze jen na úkor poraženého. Jedná se však o velké nepochopení.
Jde totiž o to, co máme uloženo pod slovem vítězství.
To, o čem mluvíme my, je užívání si pocitu: „Já to dokázal“. Užívám si navýšení svého potenciálu. S tímto pocitem oceňuji život. Mám radost z toho, co tvořím a ze svých možností, které v sobě cítím. Nejde o ponížení druhého, o snahu ukázat mu, že jsem lepší.
Užívat si své možnosti je něco jiného než zvítězit nad někým. V prvním případě jde o oslavu života, v druhém o jeho ponížení (nemluvíme zde o soutěžení ve sportu to je trochu něco jiného, ale o životních principech).
Radost z pokoření druhého znamená snižování možností celku. Je to často jen důsledek nesvobody, kterou pociťujeme ve svém životě. Nedovolíme si svobodně se projevovat, a v důsledku toho se snažíme o náhradní uspokojení v pocitu moci a vlivu na tento svět.
Pokud chceme z toho navyklého vnímání vítězství vystoupit, je třeba změnit postoj. Uvědomit si, že když se druhým nevede tak jako mně, a já zažívám skvělý pocit z dosaženého, mohu být pro ně velkou inspirací. Moje možnosti jsou i jejich možnosti. Jde o postoj „S tvým úspěchem rostu i já“.
Můj úspěch tedy není ponížením druhého. A naopak, když vidím úspěch druhého, pak se mohu i já jeho příkladem inspirovat. Inspirovat však lze jen tam, kde to padá na úrodnou půdu. Rozhodně to neznamená zůstávat v toxickém, nepodporujícím prostředí a čekat, že okolí se začne inspirovat. Nezačne.
Nikomu na světě není v životě upírán pocit vítězství. Aspekt úspěchu je obsažen v každém z nás. Nemůže nebýt.
Všichni máme v sobě zárodek vítěze. Nevěříte?
Je to jednoduché. Všichni jsme důsledkem proniknutí vítězné spermie do země zaslíbené. V tomto prostoru dosáhla svého smyslu. Kdyby čekala, až ji doženou druhé, aby všechny společně, vedoucí se za ruce, došly do cíle, tak bychom tu nebyli, protože by to nedávalo smysl. Život je moudrý a podporuje spolupráci tam, kde je na místě. Umělá snaha po pospolitosti, ve které brzdíme a snižujeme svoje schopnosti nebo vědomí na úroveň toho, kdo má nejméně zkušeností, nevede k posunu, ale k zániku.
Náš vnitřní ekosystém prosperuje, když žijeme naplno své možnosti a necháváme celistvě spolupracovat všechny své části.
Projevit potenciál, posouvat se a oslavovat možností života skrze pocit vítěze je naší přirozeností. Všichni máme v sobě tuto energii vítězství otištěnu. Je jen na nás, jestli na ni navážeme.
