Často se u klientů a klientek, kteří žijí v dlouhodobě nefunkčním partnerství, setkáváme s postojem: “Nemohu odejít, nevím, co bych bez něj dělal(a)”.

Případně druhá varianta: “Nemohu odejít, on (ona) by to beze mě nezvládl(a)”.

V první variantě se jedná se o vyjádření velké vztahové závislosti, v té druhé o vnímání sebe v pozici důležitého “záchranáře” života druhého. Každopádně v obou případech je takovým člověkem možnost rozchodu vnímána jako zdánlivě neřešitelná situace.

Jak z toho ven? Zde je třeba podívat se na situaci z hlubší roviny. Ve skutečnosti jde totiž o mentální “zaseknutí se” v jiné realitě – v realitě dítěte.

Náš vztah k rodičům (k otci, matce, případně oběma), rozehrál náš základní vztahový příběh, který započal v dětství. V té době jsme opravdu cítili, že se bez dospělých neobejdeme. Jsme na nich životně závislí, a i když je vztah v rodině více či méně toxický, nemůžeme odejít, najít si “lepší rodiče”. To byl reálný fakt.

Takže jsme se jako děti naučily v rámci přežití snášet špatné zacházení, citový chlad apod.

V tom druhém případě jsme přijaly “důležitou roli” malého zachránce některého z rodičů. I když nás to velmi zatěžovalo, neuměli jsme tuto pozici odmítnout.

Důsledkem těchto vztahových modelů, které jsme jako děti nasály, je mimo jiné i to, že si v dospělosti hledáme partnery, se kterými máme možnost prožívat podobnou vztahovou dynamiku. Pak nás i v nevyhovujícím, toxickém vztahu drží pocit: “Nemohu odejít“.

Přitom naše současná realita je úplně jiná. Jsme dospělé bytosti, které jsou schopny se o sebe postarat. Stejně tak náš partner. Už můžeme ve svém životě volit – například odejít se záměrem nalézt vztah, který je více vyhovující.

To, v takovýchto situacích pomáhá je hlubší uvědomění si současné reality a svých současných možností. Nemusíme se už nechat citově vydírat a nést cizí zátěž. Vystoupit z dětského vztahového modelu je součást naší dospělosti. Musíme však mít ochotu to udělat.

Mimo jiné jde o to unést fakt, že jsem zvolit závislostní vztah, utvořil zkušenost a nyní ho opouštím, protože jsem dospěl a chci zažívat jinou zkušenost. Například zkušenost dobrého pocitu v ladícím vztahu. Jako dospělí máme vždy v životě volbu.

V kapitolách Cesta člověka a Cesta tvůrce se blíže podíváme na možnost uvolnění se z dětského automatického jednání a možnost tvorby úspěšného, dospělého života v Já.

Z knihy Zrozeni k propojení:

https://www.mmbartosovi.cz/kniha-zrozeni-k-propojeni-karty-zdarma/