Naše současné vztahy s muži jsou často o naplňování požadavků mužů, kteří nás chtějí „nějak“ vidět.

Podstatou tisíciletého způsobu vábení muže, je pokusit se „načíst“ jeho představu ženy. Vycítit ji a pak se snažit tuto roli naplnit. Budu ženou, jakou chceš. Jakou si přeješ, jakou si představuješ a ty mě budeš milovat navždy. Budu pak pro tebe vším. Učiním tě na sobě závislým. Neohlédneš se za jinou a budu tvá jediná. Budu ti matkou, osudovou ženou nebo princeznou.

Ano, jistou část mužů přitahují princezny. Tedy ženy, které nejsou „obyčejné“. V podstatě jsou lidsky nepřirozené. Muž si do nich může projektovat všechny své představy. Žena je křehkost, jemnost, krása a láska sama atd. Jedná se o hru, kde se nechce vidět to, co je jasné a uchopitelné. Muž chce, aby byla drážděna jeho představivost.

Ve skutečnosti jde o to, že muž si někde v sobě utvořil představu ženy, která má něco, co by ho učinilo blaženým a šťastným. Neví, podle čeho takovou ženu pozná, ale ví, že určitě někde je. Ta žena!

O tom je většina pohádek. Hrdina jde do světa za vizí „té ženy“. Hrdina má různou podobu: může to být princ, odjíždějící za dívkou z obrazu, nebo chudý chasník Jindřich, kterému obyčejná Eliška ze mlýna není dost, protože on chce něco více než lidskou ženu. Přeje si princeznu! To se pak Eliška musí opravdu snažit. vynasnažit, Předvést mnoho triků, aby ji nakonec uviděl jako princeznu s korunkou, jež chodí po vodě.

Dokud trvá tato kolektivní objednávka od mužů, kteří poptávají od ženy jakousi nadlidskou schopnost, tak bude i nabídka. Ženy celého světa po tisíciletí hrají tuto hru. Hru na to, že ve mně je něco více, mnohem více, než se na první pohled může zdát.

Je velmi vyčerpávající udržet mužovu pozornost. Takovému muži totiž žena ve své přirozenosti nestačí.Kolik triků jen musela předvést Popelka, aby zaujala pozornost prince. Kde ho nakonec uchvátila? Na plese, pod závojem přeci. Pak se ještě musela nechat hledat, aby se mu nedala zadarmo. Vypadá to jako funkční strategie, ale má jednu podmínku: nesmíme zlidštit. Nikdy se nedat vidět ve své přirozenosti. Hrát ty hry a vytvářet dramata. Stále nová a nová. To je unavující.

Mnohdy si myslíme, že hry stačí na začátku vztahu. Natáhnete muže na představu, a pak pod vlivem milostných vyznání uvěříte v jeho lásku a tedy přijetí. Máte pocit, že se konečně můžete uvolnit a dát se vidět taková, jaká jste. Jaké je pak rozčarování, když cítíte, že „ten váš“ najednou už není tak očarován, kouká za druhými a váš vztah začíná být takový „praktický“.

Nebo to má ještě jednodušší průběh – jste zajímavá, jen dokud vás nedostane tam, kam chce. A pak když zjistí, že jste obyčejná lidská žena jako všechny ostatní, tak ztratí zájem. Nenapíše, nezavolá, vypaří se. A náš svět se hroutí – jsme bolavé a zklamané.

Takovým mužům nikdy nebude žádná žena dost. Žádná – protože taková není.

Nepomáhá vylepšovat se a soužit se tím, že nejsem dost. Nejsem dost ženská, dost láska.atd.

Jediné co pomůže, je přestat hrát tuto hru. A to se nedá jinak než tak, že dospějete. Pak přestanete podobné typy mužů přitahovat. Najednou budete v hledáčku jiných mužů – těch dospělých. Těch, pro které budete dost ženská taková, jaká jste.

Dospělý muž – Dospělá žena. To je podtitul našeho 2měsíčního online programu Zrozeni k propojení. Více na https://www.mmbartosovi.cz/zrozeni-k-propojeni/