Často se mě ženy ptají, kde najít lepšího muže, když takové nikde nepotkávají. Řeší, zda není lepší vrabec v hrsti než holub na střeše, protože samota se zdá být ještě horší variantou. Strach ze samoty je pochopitelný. Jsme párový druh a většinou potřebujeme partnera, abychom byli šťastní. Proč tedy na muže , který by se mnou ladil, nemůžeme natrefit? Většinou narážíme na nedostatek víry. To, co není vidět, neexistuje. Je potřeba si připomenout, že naše ženské pole je velmi zhmotňující. Máme tedy vše, čemu věříme. Když věříme, že takoví chlapi, kteří by nás přijímali takové, jaké jsme (a nemuseli jsme jim pořád vědomě nebo nevědomě naplňovat jejich představy o tom, jaké bychom měly být), nejsou, tak nebudou. Muže tak kolektivně uzavíráme do svých představ o mužích a stěžujeme jim podmínky pro rozvoj. Ani naši synové tak posléze nemohou dorůst v jiné muže. Naopak svým polem víry, že někde jsou, jim umožníme třeba někde jinde dorůst. Čím více žen na světě dá změně šanci, tím více takových mužů bude. Jen vytrvat. Pokud život ve vás má touhu, tak existuje i možnost naplnění. Jen tomu musíte pomoct tím, že svoje přání podpoříme vírou. Pokud takového muže skutečně chceme, tak si ho na nějaké úrovni zhmotníme. Vývoj života je o rovnováze. Když existují na jedné straně ženy, které už nechtějí být matkami ani dcerami svým mužům, tak na druhé straně nutně musí být i muži, kteří už vyrostli z představy, že jsou závislí na ocenění od ženy a kašlou na to být své partnerce synem nebo otcem. Nedostatek víry většinou souvisí již s naším dětstvím. Většinou se zrozujeme do prostředí, kde se sejde více různých nátur, které spolu vzájemně nemusí ladit. Abychom lépe “přežili” učíme se vycházet a různými způsoby spolupracovat s typy lidí, se kterými jinak přirozeně nenacházíme společný jazyk. Naše rodina, kolektiv naší třídy je nadlouho daný a z té doby taky pramení přesvědčení, že takhle to v životě je. Takhle to funguje a pokud najdeš někoho, který s tebou aspoň v některých ohledech ladí, tak to je výhra. Další si v rámci lepšího životního pocitu, svou tehdejší realitu úplně přetřeli narůžovo a maminka nebo tatínek byli skvělí a nejlepší. Potom si v životě podvědomě hledají stejné typy partnerů a nechtějí znovu cítit svoji realitu a to co jim s nimi nevyhovuje znovu omlouvají a manipulují se tak do vztahů, kde jim není dobře. Možných reakcí na nevyhovující emoční podmínky v dětství je celá řada, ale k osvobození se z nich vede vždy stejná cesta. Totiž nalít si čistého vína. Přiznat si jak se v životě cítím a jak jsem se cítil v dětství. Ano, nebude to příjemné, ale teď jsem již dospělý a mám na rozdíl od dětství možnost volby. Již nemusím snášet a přežívat. Také pomůže uvědomit si, že to co jsme zažívali v dětství a následně doteď, není celý život. Jen malý úsek možností, které nabízí. Myši co jsou celý život zavřené v akvárku a nikdy neviděli sluneční světlo a trávu, také neví o této realitě, která přesto existuje. Věřme, nevzdávejme se svých snů a bude nám dáno.