Nenechat se strhnout okolím, ale dělat jen to s čím opravdu souzníte. Nedávno reagovala na jeden můj příspěvek paní tím, že se nemám nechat vyprovokovat a nemám psát o negativních tématech. Že svým zaměřováním se na to, co je špatné, to posiluji. Že mám dělat, že politici a jejich rozhodnutí neexistují a oni zmizí. Nezmizí. Tu zkušenost již mám. Roky jsem takto sklila bývalému manželovi milenku a zaměřovala se na pozitivní. Co myslíte, zmizela? 😀 Ne, jen zmizely naše peníze a místo se dvěmi, jsem odcházela se třemi dětmi. Velké poučení. A tak je to i dnes. Už víme, že nejde o to, jak přečkat pár týdnů. Vlny a chřipky nezmizí . Jen se najde vakcína na jednu, bude se čekat na druhou, která bude fungovat na jiný zmutovaný druh. Nic se samo nespraví. Nevíme co bude, co naše akce či “neakce” v budoucnu přinese, ale můžeme být věrni sami sobě a dělat to, co zrovna cítíme, že máme. Ne jako kolektiv, ale jako jedinec. Být neustále u sebe. Co já chci? Co je dobré pro mě? Každý ať dělá třeba něco jiného. Nenechat se strhnout. Každý máme v mozaice života své místo. Dělejte jen to, co je vaše. Poznáte to podle toho, že přitom nebo posléze cítíte radost a klid. Ať děláte cokoli, i když je to někomu nepříjemné, když vám to dělá opravdu dobře, jste v souladu se životem. Jen mysl se snaží kontrolovat život a určovat z čeho máme mít radost, a co je zakázáno. Jste na místě, které vám život v rámci dění určil. Nevíme, co bude dobře či špatně. Život se děje, vyvíjí a neustále udržuje rovnováhu. Pokud jsme v souladu se SVÝMI pocity a reagujeme na ně, stáváme se vědomými strážci rovnováhy života. Každý na jiném místě, ale společně tvořící život ve vývoji. Já dělám to, co cítím, že mám. A i když zrovna třeba křičím, uvnitř v klidu. Projevuji, co mám. V každé situaci, která se kolem mě děje. TEĎ. Beze strachu z budoucnosti, svázána strachy z minulosti. Pokaždé jinak. Vezmu si klidně roušku uprostřed davu lidí bez a naopak. Tak, jak já to v přítomném okamžiku budu cítit. Jen já a moje pravda a moje místo.