Před pár měsíci jsme ze dne na den odešli od větší firmy, co provozovala balení a distribuci našich knih. Ač si účtovala vysoké ceny za vše, (například 70,- za zabalení knihy do obálky a další) zjistili jsme, že nás okrádá v řádu desetitisíců. Ozvali jsme se, dodali jsme důkazy a oni bez mrknutí oka aspoň část vrátili.

Důsledkem toho jsme během týdne měli doma hromady knih, o jejichž distribuci jsme se rozhodli přechodně postarat sami. Vyřídili jsme smlouvu s poštou a ukázalo se, že to není ani tak časově náročné, jak jsme se obávali.

Tuto práci jsem si nakonec ponechala nastálo. Starost se stala jednou z mých radostí. Znovu jsme se tak mohli dostat do kontaktu s našimi knihami. Mít je v ruce, v realitě cítit, že někdo konkrétní tu knihu chce a my ji posíláme, je skvělý pocit. Vždy když nalepím štítek se jménem a adresou, cítím potenciál, který může kniha tomu kterému člověku přinést.

Je to různé. Dnes to byla to odvaha k důležitému životnímu kroku, uvolnění dlouhodobého smutku, aby bylo místo pro nové, radost, jasno, lehkost, zvednout laťku- chtít pro sebe více. U některých cítím, že je máte jako dárek pro někoho jiného, někdy vnímám, že budoucí čtenář je v takové životní kaši, že je to jen malinký první krok k osvobození se.

Vždy, když ucítím, co by kniha konkrétně mohla přinést, tak k jejímu původnímu záměru přidám ještě tento. Dělá mi to radost. Je to malý okamžik a přesto může něco posunout.

A tak je to se vším. Nestačí, že věci děláme efektivně, ale je důležité jakou energii do toho vkládáme. Jestli povinnostní, otrávenou, vystresovanou. S láskou, radostí vyrobená věc či uvařené jídlo je obohacená o tuto vibrací a lidé to cítí.

Vzpomeňte si na to známé “jako od babičky”. Často nejde o ohromující, originální recept, ale prostě to chutná, tak nějak poctivě, domácky. Ony totiž babičky na to mají většinou čas, pro své blízké nevaří tak často a těší se na to, že vás uvidí a jak vám bude chutnat. To je ten rozdíl v receptu, který vaří dva a nikdy to nebude stejné. Někdy je na rodinné oslavě spoustu jídla, ale i když chutná, cítíte, jak vás zalepuje a dělá pocit těžkosti.

Záměr a pocit jsou dvě různé věci. Jde o to, je spojit. Společně tvoří požehnání. Samotný záměr bez pocitu je slabý. Pocit bez záměru je silnější a působí. Ale když tvoříte s radostí a máte k tomu záměr, je to síla.

Teď si představte, že s dobrým pocitem a přáním připravíte sobě nebo svým dětem, partnerovi svačinu. Jak je to jiné, když s tímto pocitem uklidíte nebo si třeba požehnáte vodu na pití.

Můžete tím vylepšit vibrace potravin. Na jednom kurzu jsme testovali energetickou hodnotu potravin. Například sladkosti, dorty přinesené ze supermarketu, většinou více energie tělu odebíraly, než aby ji dodávaly. Ale měli jsme tam i dortíky a koláče od účastnice, která je pro ostatní pekla a přestávkách jsme si je u ní mohli kupovat. Rozhodně nebyli bezlepkové, bez cukru, ale vycházely z testů velmi dobře. Tu slečnu to bavilo. Tato vibrace byla schopna zharmonizovat použité ingredience.

Takto si kdysi žehnali naši předci jídlo. Pro nás už to jsou jakési mechanicky odříkávané fráze, které vidíme ve filmech. Ano, když si něco přejeme mechanicky, nemá to tu sílu, ale přání, ve kterém nechybí pocit, je velmi silné. Musíte to opravdu cítit a pak to dělá divy.

Nejen my ženy, které jsme více pocitové, takto můžeme “čarovat” v našich životech. A naše domácí povinnosti mohou najednou být důležitými činnostmi. Takové umytí oken se záměrem, ať se nám doma vyjasní vztahy, hned nabude jiného rozměru. Budete mít pocit, že děláte něco důležitého. Začnete si své práce doma vážit. A tím ji mohou ocenit i druzí.

Ještě jedna věc na závěr. Toto “dobro”se nesnažte dělat na sílu. Jen tam, kde vám to přirozeně jde samo. Většinou to funguje s lidmi, kteří to ocení. Naopak lít svou energii do “černé díry” je vysilující. Bohužel jsou tu kolektivní proudy a učení, které nás učí svou lásku, péči, energii dávat právě tam, kde je nejvíce tma. Třeba, že lze skrze lásku změnit ty nešťastné a proto zlé. Výsledkem je pocit zmaru a vyčerpání. Paraziti jen berou a vezou se na vaší energii.

Naopak, když naše dary dáváme, kde jsou lidé “na stejné vlně, tak teprve tam se můžou kapky spojit v moře a vytvořit něco velkého.

Michaela Bartošová

22.7.2019

?Kniha Smysluplné vztahy:
https://www.smysluplnevztahy.cz

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě, pokud bude připojeno jméno
autora, zdroje, aktivní odkaz na www.mmbartosovi.cz a celá tato poznámka.