Být sám sebou, jít svou cestou, zní v dnešní době ze všech stran. Ovšem v podmínkách, do jakých se rodíme, jaké na nás po celou dobu naší existence působí, to vůbec není jednoduché.

Okolí má zpravidla jasnou představu jací bychom měli být. Naši rodiče, prarodiče, učitelky v mateřské, školský systém, jednotliví učitelé na základní, střední, vysoké. Každý má svoji unikátní představu, co bychom měli naplňovat, abychom dostali palec nahoru. To znamená, že jsme naplnili jejich očekávání. Aby toho nebylo málo, se svými nároky se na naší cestě přidávají kamarádi, partneři, tchyně, šéfové a kolegové v práci.

Každý má nějaké očekávání, a když jej nenaplníte, tak to má nějaké důsledky. Špatnou známku, nevezmou vás do party, do práce, do vztahu. Naopak, když naplníte něčí ideály, tak „halelujá“. Přichází dobré hodnocení, pochvaly. Zdá se být podstatně příjemnější vyhovovat představám ostatních, než se lišit.

Tuto zkušenost uděláme už jako hodně malé děti. Někteří na tuto hru „Jsem, co chcete“ přistoupí a již v útlém věku pravdy ostatních přijmou za své. Pro tyto děti je potom v dospělosti velmi těžké dostat se k sobě, protože jsou s cizím přesvědčením srostlé. Jsou přesvědčené, že třeba veterinářkou přece chtěli být od malička, byl to jejich sen. Jen nechápou, proč je jejich práce, kterou dělají „ přeci tak rádi“, tak vyčerpává.

To, co nás také může limitovat a moc se o tom neví, jsou zapsané emoce matky v těhotenství. Občas při energetickém léčení pomocí rukou cítím emoce, které jsou hluboce zapsány v tělesném systému z období prenatálu. V tuto dobu je miminko plně prolnuté se systémem matky a neumí rozlišit co je jeho a co matky. Například klient přišel s tím, že i když se v životě hodně posunul, tak navzdory všem technikám a terapiím si neví rady s pocitem nejistoty, který ho celý život provází v každé trochu zátěžové situaci. Dovede si vyhodnotit, že se nic ohrožujícího neděje, ale tohoto pocitu se nemůže zbavit. Když jsem v jeho těle na určitém místě cítila tuto emoci, vedla mě do jeho prenatálního období, kdy trvale zahlcovala jeho systém. Emoce patřila jeho matce, která otěhotněla velmi mladá, svého muže měla na vojně a na nastalou změnu ve svém životě byla sama. Nedovedla si svoji budoucnost, kdy bude matkou, představit a v mysli živila katastrofické scénáře o tom jak péči o dítě, své mateřství a manželství, nebude zvládat. Ve chvíli kdy klient emoci prožil, sám vnímal, že není jeho. Poté byl schopen se od ní oddělit a znovu cítit jistotu, sebevědomí, které k němu přirozeně náležely.

Dalším z limitů, se kterými vůbec nepočítáme, je role našich rodičů. Obecným přesvědčením (podporovaným současnou vědou) do kterého se rodíme je, že jsme výtvor našich rodičů. Složení z otce a matky, jejich genetiky. Tím pádem nás jejich úroveň vědomí a nastavení limituje. Jak tedy můžeme přerůst genetické danosti? Jak můžeme mít větší potenciál, když u nás v rodině ho nikdo neprojevuje? Bohužel zapomínáme na to, že jsme bytost a rodíme se zde skrze naše rodiče, jejich těla. Ano, dali nám schránku, ale to co nás oživuje a vše kolem, je život. Vše tvoří organická síla – život. A život obsahuje vše, je v něm – tedy i v nás- potenciál všeho. Můžeme tedy přirozeně přerůst veškeré limity, které nám stanovili naši stvořitelé. Můžeme se osvobodit z jakýchkoliv očekávání našich rodičů o tom, jací bychom měli být, jaké děti by si přáli. Vše co nám v dobrém i ve zlém dali do vínku.

Čím jsme menší, tak má větší sílu to, co se do nás zapisuje. Proto se v pohádkách přisuzuje sudičkám taková moc. Z představ ostatních, které se do nás otisknou, se stávají naše limity. A ty je těžké překročit. Tvoří tak náš osud. A pokud jsme pasivní, tak jej naplňujeme.

Jak z toho ven?

Zkuste vše, co jste si mysleli doposud o sobě, o svém nastavení, touhách zpochybnit.

Zkoumejte se, začnete úplně znovu. Pokládejte si otázky. Nedělejte věci automaticky. Začněte od těch nejmenších věcí. I když si každé ráno dáváte kávu posledních 10 let, zeptejte se sebe: „ Na co mám chuť? Co bych si opravdu dal? Chci to, co dělám opravdu nebo jen vyhovuju druhým?“

Nebojte se, že se váš život rozpadne, když zpochybníte pilíře, na kterých jste doposud stavěli. Jen se bortí persona – to co vám doposud dávalo identitu. Pod ní není NIC, jak se mnozí obávají- tam jste vy, ve své přirozenosti. A vědět kým skutečně jsem, vám dá možnost najít své místo v rámci života. Nalezení svého místa v rámci velkého života, nám dává trvalý klid a jistotu. Ten nás vyvazuje ze všech závislostí na partnerech a dětech. Již nepotřebujeme někoho, kdo nás má potvrdit. I tak se budete chtít tvořit partnerství, ale motivy budou jiné.

Vystoupení z toho, co nás doposud limitovalo a znemožňovalo nám postup k našim snům, předpokládá tyto limity poznat. Proto je sebepoznání v oblasti osobního rozvoje tak důležité. Nejde to přeskočit žádnými zkratkami, mantrami ani afirmacemi. Hluboce zakořeněné pravdy jiných, které tvoří z našeho podvědomí, jsou zpravidla silnější.

Proto nám přišlo tak důležité, napsat knihu Smysluplné vztahy, která je jakýmsi manuálem na cestě k sobě. Součástí jsou i kapitoly s konkrétními kroky, které považujeme na základě našich zkušeností za nezbytné, k tomu aby člověk začal opět vnímat, cítit sebe a své opravdové potřeby.

?Kniha Smysluplné vztahy, objednávky zde: https://www.smysluplnevztahy.cz/

Michaela Bartošová 26.4.2019

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě, pokud bude připojeno jméno
autora, zdroje, aktivní odkaz na www.mmbartosovi.cz a celá tato poznámka.