Jedním z faktorů, který má velký vliv na to, jak se v místě našeho bydliště cítíme, je to jaký vlastnický vztah k námi obývanému prostoru máme. Je jedno, jestli jsme majiteli nemovitosti zapsanými v katastru, ale je důležité, jak to cítíme.Jestli se cítíme doma být pány tohoto prostoru, energie místa nás podporuje a jde za námi. Velmi často se ve své praxi ovšem setkávám s tím, že obyvatelé toto nemají vyjasněno a energie bytu či domu jde za tím, který to má jasné i když k nemovitosti nemá jakékoli právo.
Týká se to i nemovitostí, které máte v nájmu. Všechno, co spravujete, je dobré vnímat jako VAŠE  a nechat se energiemi prostoru podporovat a vyživovat.Následkem toho, že se z různých důvodů necítíte být pány prostoru, může být pocitově zhoršená kvalita bydlení – prostor vyžaduje péči, ale regenerovat se tam dobře nedá, padá na vás únava a časem ubývá chuť domov spravovat. Prostě se vám to nevrací. Ono je totiž opravdu rozdíl a jde to jinak od ruky, když pracujete a zvelebujete „svoje“ než když robotujete na cizím.

Uvedu příklad z praxe:

Navštívila jsem rodinný dům obývaný mladou rodinou. Nevedlo se jim tam dobře a ač se snažili ze všech sil 30let starou nemovitost modernizovat, stav se nelepšil. Jednou z příčin bylo právě nevyjasněné vlastnictví. Dům vlastnila maminka otce mladé rodiny. V domě sice nebydlela, ale dům jim nikdy (z „opatrnosti“) nepřepsala. Sama uvedla, že se jí tam nikdy nežilo dobře a je ráda, že tam není. Kořeny toho se událi na samém začátku, když se nemovitost stavěla. Na stavbě se fyzicky významně podílel její otec, byl na to pyšný a považoval to za své dílo. K dovršení všeho se novomanželé zakrátko po dostavbě domu a narození syna rozvedli. Paní zůstala v domě sama se synem. Sama byla jako žena vychovaná tak, že jako majitel nemovitosti se nikdy necítila a dům tak energeticky zůstal jejímu otci. Nebylo jí tam dobře a koruna tomu byla nasazena v době, kdy si našla přítele, který tam s nimi několik let bydlel.  Ten naopak dům začal považovat za svůj, velmi na něm lpěl a byla i místnost, kterou „okupoval“ tak, že zde nikdo nesměl vstoupit. Vztah vůbec nebyl šťastný a po letech se ho podařilo z domu vystěhovat.  Domu se však energeticky nevzdal a dům, když ho vnímal jak svého pána, který se k němu hlásil, s ním spolupracoval. V místnosti, kde dotyčný bydlel, jsem dokonce objevila „štěnici“. Tak označuji místo, přes které je do prostoru napojená osoba, která může být jakkoli fyzicky vzdálená a ta čerpá z prostoru i z lidí v něm energii. Tomuto tématu se budu věnovat v některém z budoucích příspěvků. Místo jsem ošetřila, aby to již nebylo možné, ale původní téma tu bylo dál. Syn, který zde bydlel, byl v tomto aspektu po matce a z určitých ohledů se k nemovitosti jako majitel taky nehlásil. Snacha, díky tomu, že manžel se za jejich rodinu nepostavil, se tu cítila jako na návštěvě a bylo pro ni velmi těžké tu vytvářet stabilní domov. Dům byl taky díky tomu nechráněný proti jakýmkoliv cizím energetickým vlivům zvenčí. Například ze sousedního domu, se kterým byl propojený. Obvodové zdi sice jdou naprogramovat, ale je otázka jak dlouho se toto pole udrží. Spoustu věcí se podařilo vyčistit, ošetřit a vyladit, ale toto rozhodnutí vzít si to za své, být tím hospodářem a tím pádem z toho profitovat, to za vás nikdo neudělá.

Dalším častým důsledkem „nepřivlastnění si“ prostoru, zejména u nebytových, firemních prostor je problém ve finanční hojnosti.

Prostory, většinou pronajaté, generují profit pronajímateli a ne už tak nájemci. Dalším častým jevem, se kterým se setkávám hlavně v prostorech určeným k poskytování  služeb, je že sice vyděláváte, ale na konci vám, ať se snažíte, jak chcete, peněz pro vaši osobu nikdy dost nezbude. Jakoby mizeli v černé díře.

Častým důvodem je to, že majitelské dobré duše mají „ušlechtilý“ záměr. Totiž, aby tam klientům bylo dobře, aby tam terapeutům, masérkám atd., kteří služby poskytují, taky bylo dobře. Což není samo o sobě špatně, ale majitel a provozovatel nesmí zapomenout na sebe. On se ten bohulibý záměr většinou naplní.  Těm ostatním tam většinou dobře je, profitují z toho, ale pro ty, kteří se kolem toho honí nejvíc, celé to zastřešují, pro ty už nezbývá. Nezbývá proto, že nemají nastaveno, že by to mělo být o nich a pro ně. Jedním z řešení je dělat tam to, co činí radost jim a ta energie klienty taky přitáhne. Naopak celý podnikatelský záměr postavený na tom co by lidi potřebovali, většinou nebývá finančně úspěšný.

Kde se totiž rozdává, hned se najde spousta parazitů. A energie prostoru a hojnost jde za tím, který to má jasné a hlásí se k ní. Tady se neřeší morálka  a i když se vám to nebude zdá spravedlivé, tak to prostě je. Ať se vám to líbí nebo ne, být pánem něčeho, není planý pojem. V našich končinách to ovšem vlivem historických událostí můžeme mít podvědomě postaveno všelijak. Ono například po roce 1948 se hlásit k většímu majetku nebylo úplně bezpečné a v genetické paměti si to neseme. Se vším se ovšem dá pracovat, ale je dobré vědět, jak si v tomhle tématu popravdě stojíme.

Schválně zkuste si říct o vašem prostoru, který obýváte i kdyby to byl jen pokoj: „TO JE MOJE“.

Jak vám z toho je? A když to jde říct v duchu, zkuste to nahlas. TO JE MOJE! 

Jaký je to pocit, být pánem něčeho, vzít si to za své? Totiž když si něco bereme za své, bereme si tím i zodpovědnost být dobrým hospodářem a to se mnohým taky nelíbí a tak si to leckde přehazují, jak horký brambor.

Energie  tímto zůstává volně k použití a kde je kvalita, tam je i parazit.

To si buďte jistí. Ale žádný strach, jako lidé máme velkou schopnost svými záměry a rozhodnutími ochránit sebe i svůj prostor. Všechny záměry spojené s pravdou a láskou mají i velkou „vyšší“podporu.

Tak nám všem přeji, aby se nám dařilo být dobrými správci nejen našich obydlí, ale i celých svých životů.

Míša Bartošová 12.11.2017

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě, pokud bude připojeno jméno
autora, zdroje, aktivní odkaz na www.mmbartosovi.cz a celá tato poznámka.