Alergie na život

autor: | 28. 02. 2019 | Zdraví | 0 komentářů

Máme únor a opět začíná aspoň pro některé nepříjemné období zvané pylová sezóna.

Nedávno jsem řešila s klientem – alergikem – skutečnou příčinu jeho potíží. Jeho příběh mi připadal natolik inspirativní, že jsem se rozhodla sdílet ho dál.

Hrdina příběhu se s alergií na pyl a prach potýkal od dětství. Vždy od února až do září. Prachu se vyhýbal celý rok. Jednoho dne mu došla trpělivost a ještě před začátkem sezóny, když měl nafasovat obvyklou dávku léků, se objevil u mě.

Jeho příběh měl velmi jednoduché a srozumitelné rozuzlení. Jeho alergie mu připomínala věci, které mu v životě bytostně chybí. V jeho případě jde o každodenní život v přírodě. Je založením velmi přírodní člověk, který ke svému dobrému životnímu pocitu potřebuje cítit kolem sebe stromy, louky, lesy. To znamená žít úplně jinak než doposud.

Odmalička žil v panelákovém bytě, ve kterém jeho rodičům bylo dobře. Ven chodili minimálně a synka vedli hlavně k dobrým školním výsledkům. Otec byl nedostudovaný právník a od jediného syna automaticky očekával, že jeho nenaplněné ambice naplní. Důsledkem toho v čase, kdy jiné děti běhali venku s míčem, se učil psát všemi deseti na mámině psacím stroji. Úspěšně vystudoval střední, vysokou a poté budoval kariéru u renomovaných právních kanceláří. Dnes je úspěšným právníkem, má rodinu, velký byt v rezidenční čtvrti a na dovolenou jezdí do pečlivě upravených špičkových rezortů. Celý jeho život by byl v pořádku, jen ta alergie mu nedá pokoj. Každý rok když začnou kvést jehnědy, cítí frustraci, je podrážděný. Každý rok je to prý horší a alergolog mu už doporučil návštěvu psychologa.

Když jsem mu připomněla jeho touhu být v přírodě, vyvolalo to v první chvíli velikou bolest na hrudi. Skoro nemohl dýchat. Stav, který znal a pro který mu sloužil respirátor. Když si po chvíli uvědomil, že už není malý, nikdo jiný už mu nemůže řídit život a již nemusí popírat svou touhu, se mu ulevilo. Začal spontánně vzpomínat na své dětství, jak byl šťastný na táboře i na návštěvě u známých na horách. Jak radostí válel sudy po loukách, rád se hrabal v listí a patlal v blátě. Tím jsme se dostali k alergii na prach. Rodiče jeho radost nesdíleli. Naopak. Často slýchával: „Co to děláš, jak to vypadáš? Jsi jako čuně! Fuj bláto, listí, jehličí, špína, prach!“ Na začátku při tomto posuzování cítil velikou bolest, později se za svoje „nekultivované“ potřeby začal stydět a začal se chovat jako“normální“ lidi.

Dostali jsme se do bodu „Co s tím, ale teď mám dělat? Žiju úplně jinak než bych chtěl.“ Po prvním splínu a pocitu bezmoci, nastoupila zpátky jeho praktičnost a akceschopnost. Najednou to neviděl tak černě a na začátek změnu bydlení někde za Prahu neviděl jako problém. Vzpomněl si i na pozemek kolem kterého jezdí už řadu měsíců ze služebních cest a občas na něj myslel. Odešel veselý a plný plánů. Teď už je to na něm jestli se mu vše podaří dotáhnout do konce nebo zpátky rezignuje. Včera jsem dostala zprávu, že alergické reakce se i bez léků velmi zmírnili, tak snad je to na dobré cestě.

Zároveň mě jeho zpráva inspirovala, abych s tématem alergií jejich možnými příčinami seznámila i vás.

Proč vlastně ty alergie máme? Je to zpráva našeho systému, že ve vašem životě je něco v nerovnováze, že jsme se někde odchýlili od sebe, od své cesty. Může taky poukazovat na nějaké nedořešené téma. Váš tělesný systém prostě nedá pokoj a hledá cestu jak předat zprávu tak, aby se to nedalo už přehlédnout. Ovšem už jsme přišli na způsoby jak předávání zpráv umrtvit kortikoidy a antihistaminiky. Ano, samozřejmě léky jsou v případě neřešeného požehnáním, ale je třeba jít i po nalezení skutečné příčiny.

Z mé praxe můžu nastínit možné příčiny různých druhů alergii:

Alergie na pyl – skrytá touha po kontaktu s přírodou

Alergie na prach – skryté ponížení spojené s nečistotou, strach, že se přijde na to, že jsem „špína“, strach, aby se nepoznalo, že jsem z nejnižší vrstvy, zároveň strach ze své přirozenosti – v přírodě nic není špinavé, naopak bláto na těle ochraňovalo před komáry

Alergie na řezané květiny – ty nám připomínají pocit, který nám chybí. Totiž být oceňovaná jen tak, protože jsem, nemuset být užitečná. Květiny taky lidé pěstují jen pro jejich krásu a nečekají od nich praktický užitek. Nejsem věc, jsem bytost.

Alergie na prach z ložního prádla – skrytý odpor ke starání se o druhé, k práci v domácnosti, cítit se jako věc, práce v domácnosti není oceňovaná

Alergie na korýše, mořské plody – skrytá touha po pocitu, který zažíváme u moře, velký otevřený obzor, možnost svobodně se nadechnout, nabrat nový kurs

Alergie na arašídy – skrytý odpor k otroctví, buď cítit se někde ukován, nebo nechtěná připomínka že jsem tyran. Arašídy dlouho byli (možná ještě jsou) postavené na otrocké práci a tak se staly symbolem nesvobody a vykořisťování.

Alergie na zvířecí srst – připomínka toho, že toužím po tělesném kontaktu s druhými, chybí mi něha, pohlazení, měkkost. Někdy nedořešená (může být i nepřiznaná) křivda z dětství, kdy jsme tyto kvality od rodičů nedostávali. Přijmout skutečnost, že to tak bylo a už se tím nezabývat. Zajistit si naplnění těchto potřeb. Říct si o to. Být měkčí k sobě.

Ty alergie, které postihují velkou část populace vypovídají o tom, s čím se jako civilizace kolektivně potýkáme. Vzhledem k tomu, že největším a stále se zvyšujícím procentem alergií je ta na pyl, tak je vidět, že se čím dál tím více odpojujeme od přírody. A tím i od sebe.

Obecně lze říct, že vyléčit alergie může jen to, že začneme žít život podle sebe. Život je příležitost, kterou buď využijeme a užijeme si ho podle sebe nebo ho promarnit tím, že žijeme a chodíme cestami druhých. Mít dobrý pocit ze svého života- o to jediné v našich životech jde. Jak jednoduché a zároveň těžké.

Více o tom jak se dostat zpátky k sobě, ke své přirozenosti, znovu se cítit je v knize https://www.smysluplnevztahy.cz/.

Michaela Bartošová 28.2.2019

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě, pokud bude připojeno jméno
autora, zdroje, aktivní odkaz na www.mmbartosovi.cz a celá tato poznámka.

 

ČTĚTE TAKÉ

NOVÁ KNIHA

Smysluplné vztahy

555 

Nelze měnit druhé

Nelze měnit druhé

Nemůžeme měnit partnera, ani nikoho druhého. Je dospělý. Měnit můžeme pouze sebe a svůj postoj k dané situaci. Řeším to s klientkami v terapiích často. Vy máte svoji odpovědnost k sobě. Ke svému životu. Proč ve vztahu, kde to dlouhodobě neladí chcete dále zůstávat?...

Proč při výběru partnerů ztrácíme soudnost

Proč při výběru partnerů ztrácíme soudnost

 "Kdybych to věděl(a) už na začátku". Často si tuto větu říkáme v době, kdy nám spadnou, vlivem některých událostí, růžové brýle a vidíme, že zřejmě nejsme s partnerem, který k nám opravdu ladí. Mnohdy je to až v situaci, kdy už nás pojí společné závazky - děti,...

Už mě nebaví být svému muži matkou

Už mě nebaví být svému muži matkou

Nedospělí muži se vydávají se do světa hledat buď princeznu nebo matku. O princeznách píšu jinde, dnes to bude o naplňování role matky. Velká část mužské populace hledá ženy, které jim něčím připomínají matku. Matka byla totiž jedinou ženou, se kterou kdysi prožili...