Máme únor a opět začíná aspoň pro některé nepříjemné období zvané pylová sezóna.
Nedávno jsem řešila s klientem – alergikem – skutečnou příčinu jeho potíží. Jeho příběh mi připadal natolik inspirativní, že jsem se rozhodla sdílet ho dál.
Hrdina příběhu se s alergií na pyl a prach potýkal od dětství. Vždy od února až do září. Prachu se vyhýbal celý rok. Jednoho dne mu došla trpělivost a ještě před začátkem sezóny, když měl nafasovat obvyklou dávku léků, se objevil u mě.
Jeho příběh měl velmi jednoduché a srozumitelné rozuzlení. Jeho alergie mu připomínala věci, které mu v životě bytostně chybí. V jeho případě jde o každodenní život v přírodě. Je založením velmi přírodní člověk, který ke svému dobrému životnímu pocitu potřebuje cítit kolem sebe stromy, louky, lesy. To znamená žít úplně jinak než doposud.
Odmalička žil v panelákovém bytě, ve kterém jeho rodičům bylo dobře. Ven chodili minimálně a synka vedli hlavně k dobrým školním výsledkům. Otec byl nedostudovaný právník a od jediného syna automaticky očekával, že jeho nenaplněné ambice naplní. Důsledkem toho v čase, kdy jiné děti běhali venku s míčem, se učil psát všemi deseti na mámině psacím stroji. Úspěšně vystudoval střední, vysokou a poté budoval kariéru u renomovaných právních kanceláří. Dnes je úspěšným právníkem, má rodinu, velký byt v rezidenční čtvrti a na dovolenou jezdí do pečlivě upravených špičkových rezortů. Celý jeho život by byl v pořádku, jen ta alergie mu nedá pokoj. Každý rok když začnou kvést jehnědy, cítí frustraci, je podrážděný. Každý rok je to prý horší a alergolog mu už doporučil návštěvu psychologa.
Když jsem mu připomněla jeho touhu být v přírodě, vyvolalo to v první chvíli velikou bolest na hrudi. Skoro nemohl dýchat. Stav, který znal a pro který mu sloužil respirátor. Když si po chvíli uvědomil, že už není malý, nikdo jiný už mu nemůže řídit život a již nemusí popírat svou touhu, se mu ulevilo. Začal spontánně vzpomínat na své dětství, jak byl šťastný na táboře i na návštěvě u známých na horách. Jak radostí válel sudy po loukách, rád se hrabal v listí a patlal v blátě. Tím jsme se dostali k alergii na prach. Rodiče jeho radost nesdíleli. Naopak. Často slýchával: „Co to děláš, jak to vypadáš? Jsi jako čuně! Fuj bláto, listí, jehličí, špína, prach!“ Na začátku při tomto posuzování cítil velikou bolest, později se za svoje „nekultivované“ potřeby začal stydět a začal se chovat jako“normální“ lidi.
Dostali jsme se do bodu „Co s tím, ale teď mám dělat? Žiju úplně jinak než bych chtěl.“ Po prvním splínu a pocitu bezmoci, nastoupila zpátky jeho praktičnost a akceschopnost. Najednou to neviděl tak černě a na začátek změnu bydlení někde za Prahu neviděl jako problém. Vzpomněl si i na pozemek kolem kterého jezdí už řadu měsíců ze služebních cest a občas na něj myslel. Odešel veselý a plný plánů. Teď už je to na něm jestli se mu vše podaří dotáhnout do konce nebo zpátky rezignuje. Včera jsem dostala zprávu, že alergické reakce se i bez léků velmi zmírnili, tak snad je to na dobré cestě.
Zároveň mě jeho zpráva inspirovala, abych s tématem alergií jejich možnými příčinami seznámila i vás.
Proč vlastně ty alergie máme? Je to zpráva našeho systému, že ve vašem životě je něco v nerovnováze, že jsme se někde odchýlili od sebe, od své cesty. Může taky poukazovat na nějaké nedořešené téma. Váš tělesný systém prostě nedá pokoj a hledá cestu jak předat zprávu tak, aby se to nedalo už přehlédnout. Ovšem už jsme přišli na způsoby jak předávání zpráv umrtvit kortikoidy a antihistaminiky. Ano, samozřejmě léky jsou v případě neřešeného požehnáním, ale je třeba jít i po nalezení skutečné příčiny.
Z mé praxe můžu nastínit možné příčiny různých druhů alergii:
Alergie na pyl – skrytá touha po kontaktu s přírodou
Alergie na prach – skryté ponížení spojené s nečistotou, strach, že se přijde na to, že jsem „špína“, strach, aby se nepoznalo, že jsem z nejnižší vrstvy, zároveň strach ze své přirozenosti – v přírodě nic není špinavé, naopak bláto na těle ochraňovalo před komáry
Alergie na řezané květiny – ty nám připomínají pocit, který nám chybí. Totiž být oceňovaná jen tak, protože jsem, nemuset být užitečná. Květiny taky lidé pěstují jen pro jejich krásu a nečekají od nich praktický užitek. Nejsem věc, jsem bytost.
Alergie na prach z ložního prádla – skrytý odpor ke starání se o druhé, k práci v domácnosti, cítit se jako věc, práce v domácnosti není oceňovaná
Alergie na korýše, mořské plody – skrytá touha po pocitu, který zažíváme u moře, velký otevřený obzor, možnost svobodně se nadechnout, nabrat nový kurs
Alergie na arašídy – skrytý odpor k otroctví, buď cítit se někde ukován, nebo nechtěná připomínka že jsem tyran. Arašídy dlouho byli (možná ještě jsou) postavené na otrocké práci a tak se staly symbolem nesvobody a vykořisťování.
Alergie na zvířecí srst – připomínka toho, že toužím po tělesném kontaktu s druhými, chybí mi něha, pohlazení, měkkost. Někdy nedořešená (může být i nepřiznaná) křivda z dětství, kdy jsme tyto kvality od rodičů nedostávali. Přijmout skutečnost, že to tak bylo a už se tím nezabývat. Zajistit si naplnění těchto potřeb. Říct si o to. Být měkčí k sobě.
Ty alergie, které postihují velkou část populace vypovídají o tom, s čím se jako civilizace kolektivně potýkáme. Vzhledem k tomu, že největším a stále se zvyšujícím procentem alergií je ta na pyl, tak je vidět, že se čím dál tím více odpojujeme od přírody. A tím i od sebe.
Obecně lze říct, že vyléčit alergie může jen to, že začneme žít život podle sebe. Život je příležitost, kterou buď využijeme a užijeme si ho podle sebe nebo ho promarnit tím, že žijeme a chodíme cestami druhých. Mít dobrý pocit ze svého života- o to jediné v našich životech jde. Jak jednoduché a zároveň těžké.
Více o tom jak se dostat zpátky k sobě, ke své přirozenosti, znovu se cítit je v knize https://www.smysluplnevztahy.cz/.
Michaela Bartošová 28.2.2019
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě, pokud bude připojeno jméno
autora, zdroje, aktivní odkaz na www.mmbartosovi.cz a celá tato poznámka.