Kukaččí děti – děti, které mají nepřiznaného biologického otce. „No a co ?“ řeknete si „Vždyť jde hlavně o to, kdo ho a jak vychovává. “ Z hlediska mysli, je to srozumitelné, ale skutečné důsledky mohou poznamenat celý život dotyčného.
Představte si, že se narodíte do rodiny, kde vám všichni říkají – to je máma, to je táta. A vy odmalička cítíte, že je v rodině něco jinak, než celé okolí skálopevně tvrdí. Nevíte samozřejmě co je jinak a o to je to horší. Velcí mají opakovaně pravdu ve spoustě věcech, mají vás rádi, tak asi mají pravdu oni. Úplně přestanete věřit svému instinktivnímu a intuitivnímu vedení a nezbývá než se spolehnout na svou mysl a ověřené pravdy druhých. Jim věříte víc, než sami sobě. Ano, my rodiče občas dětem neříkáme pravdu, ale tady se to týká jejich bytostného základu, ze kterého jsou utkány.
Téma nedůvěry v sebe je znásobeno tím, že nemůžete čerpat z energetické ochrany a zázemí otcovské rodové linie a cítíte se tak v životě nechráněni. Jak se ochránit- instinkty nefungují, tak opět zvítězí hlava, která chce mít vše- až nutkavě- pod kontrolou.
Pokud jsme odděleni od své animální, živočišné části nemůžeme čerpat z jejich nástrojů pro přežití.Tato část se vyzná v tlačenici, ví čemu se vyhnout, umí se za nás postavit, ochránit nás. Je to základ bez kterého se špatně rozhodujeme, orientujeme a většinou se podepisuje na absenci vášnivosti v intimním životě.
Je to o to smutnější, že právě tyto děti bývají většinou zplozeny z vášně či lásky. Mají přirozeně v sobě jiskru a zdravou animální složku, která je jako nedůvěryhodná potlačená a nežitá.
Téma biologického otce je velmi choulostivou záležitostí a když už dotyčným v mé praxi, tato verze někdy vyleze, vždy radím udělat si genetický test, který dá konečnou jistotu. Sice je vidět, že ač pro to není rozumné vysvětlení, klientovi se velmi uleví-najednou mu cosi do sebe zapadá. Najednou už nebrání spojení s energetickou podporou rodu otce. Dá jim to důvěru ve své pocity, v sebe sama. Pocit, že měli pravdu a mohou věřit svým pocitům i teď.
Ovšem existují záludnosti, na které leckterý terapeut nemusí být připraven. Před léty jsem měla klientku, kde když jsme řešili její životní nejistotu, se tahle verze jiného otce nabízela. Sám systém její matky tuto informaci důrazně potvrzoval. Moje napojení mi však napovídalo, že je to trochu jinak. Neudělaly jsme ukvapený závěr a další fázi vyplynulo, že to byla utkvělá představa její matky, která věřila a chtěla věřit, že dítě má se svým milencem. Navíc klientka potvrdila, že se matka opakovaně i ústavně léčila na schizofrenii. I tady jsem doporučila pro definitivní vyjasnění a tím jistotu ohledně jejího vzniku, genetický test.
Zrovna tak je ožehavou záležitostí, postavit se s touto nově nabytou informací před původní rodinu. I zde je třeba volit velmi citlivý přístup, neb každý čin má své následky. Navíc matky ve víře v neprospěšnost a zbytečnost hrabání se ve starých ranách, zarytě trvají na své verzi. Navíc informace později nepodložená genetickým testem, může celou rodinou nenávratně otřást.
Míša Bartošová
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě, pokud bude připojeno jméno
autora, zdroje, aktivní odkaz na www.mmbartosovi.cz a celá tato poznámka.
