I když to tak nevypadá, tak způsob jakým již řadu let prožíváme zde v Čechách Vánoce, je dobrým startem pro náš vývoj.
Máme možnost zažívat každým rokem čím dál tím větší formální hojnost. Výzdoba ještě každý rok nádhernější, pochutiny na vánočních stolech ještě rafinovanější, dárky luxusnější. Alespoň jednou do roka si zkoušíme naplnit představu o hojnosti a naplnění. Dokonalá domácnost, vše je krásné, uklizené. Dárky skvěle zabalené a pro každého, co si přeje. V mnoha případech, ať to stojí, co to stojí. Budeme-li, ale k sobě upřímní, ve výsledku se zázrak nekoná.

Když máme malé děti, naplňuje a dojímá nás jejich nevinnost a očekávání. Ovšem čím jsme starší, tím více jsou Vánoce o formě, která „by se měla“. Ve většině z nás je ovšem touha po kouzlu Vánoc a tak s nostalgií vzpomínáme, jak děti byly malé a ještě věřily. Případně, jak my jsme byli malí a ještě jsme v cosi věřili. Období, kdy věříme v dobro, v zázrak, že něco zvenku zasáhne a vše bude hned lepší. Koukáme na pohádky a alespoň na chvíli tak zapomeneme, že už nemáme víru. Ani v Ježíška, ani v Boha, ani v krále, socialismus, v pravdu a lásku o sametové revoluci. O to všechno jsme časem přišli.
Cítíme prázdno, protože jsme ještě nedošli k sobě – k tomu co tam na nás celou dobu čeká. Trpělivě čeká, až vystřízlivíme do dospělosti. Přestaneme věřit na zázraky, řešení zvenku a rozhodneme se je hledat uvnitř. To nám nepřinese žádný bůh, guru, premiér, prezident, partner, děti.

Konec roku je čas, kdy můžeme chytit novou vlnu a můžeme změnit směr svých životů. Máme příležitost zastavit se, zhodnotit uplynulý rok, svůj život a pokračovat dál jinak. Vykašlat se na to, abychom v novém roce plnili předsevzetí, která často ani nejsou naše. Třeba zhubnout, cvičit, přestat kouřit… abychom pro někoho byli (a tím i pro sebe) přijatelnější. Jsou to ale většinou kolektivní otisky, kvůli kterým chceme měnit svůj život. Proto tento způsob příliš nefunguje. Místo toho bychom měli jít do sebe a objevit to, co si JÁ skutečně přeju. Co je opravdu dobré pro mne a můj život a rozhodnu se za tím jít. Můžeme to udělat kdykoli, ale kolektivně jsme se shodli, že náš rok končí a začíná v tento čas a tudíž je pro nás přirozenější vyhodnocovat uplynulý cyklus v této době.

Každými ještě hojnějšími Vánoci se blížíme sami k sobě. Čeká se jen na to, až pochopíme, že nic zvenku nás nezachrání. My sami jsme nevylíhnutou nadějí těchto Vánoc, my sami jsme Ježíšci. Sami pro sebe.
Toto období je také velikou přehlídkou toho, čemu věříme, toho, co žijeme a může být velkým zrcadlem celého roku našeho života. Když se v něm rozhodneme vidět věci tak, jak jsou, můžeme objevit pravdu o svém životě. Jak žijeme, tak se nám to na konci roku vrací.
Zároveň nám tradice o Vánocích velí dělat věci, kterým se nám daří během roku se vyhýbat. Například trávit čas s lidmi, se kterými být ve skutečnosti nechceme. Vrcholí možnost vnímat, jak žijeme a rozvodoví právníci mají tradičně v lednu žně (v závěsu je září – po dovolené). Ovšem, aby to nebyl jenom útěk, je potřeba se spojit s další pravdou. Po uvědomění si toho, co nechci, se spojit s tím, co skutečně chci.

Zkrátka období konce roku nám nabízí možnost zastavit se a zavnímat, jak skutečně žijeme a jaký nám naše žití dává životní pocit. Mít odvahu říct si pravdu o svém životě a svých skutečných prioritách. Přijmout zodpovědnost za to co tvořím a s tím uvědoměním teprve tvořit záměry toho dalšího.

Přejeme všem, ať využijete toho, co nám tento čas nabízí a do dalšího roku ať kráčíte s chutí a odhodláním.

Michaela a Michal Bartošovi

?Dovolte si letos obdarovat i sebe. Pokud chcete opravdu změnit svůj život, dovolte si investovat do sebe a projděte ucelenou cestu k sobě s naší knihou Smysluplné vztahy. Příspěvky na sociálních sítích pro trvalou změnu a dobrý pocit nestačí.
Rozšířené vydání knihy k objednání zde:
https://www.smysluplnevztahy.cz

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě, pokud bude připojeno jméno